Memoriál Josefa Vozáka, turnaj 4-členných družstev ve Skaličce

20. května se družstvo Spartaku zúčastnilo turnaje 4-členných družstev ve

Skaličce, Memoriálu Joisefa Vozáka. Původně bylo družstvo přihlášeno v sestavě

Martin Čechál, Jiří Petr, František Štec a Jiří Filouš. Jirka Petr se však z časových

důvodů omluvil a družstvo doplnil host ze Sokola Citov Vladislav Šlapák, který

hrál na 3. šachovnici.

Reportáž z tohoto turnaje ze svého pohledu napsal nejúspěšnější hráč družstva

Martin Čechál.

Turnaj čtyřčlenných družstev, Skalička, 20. 5. 2017

9 kol:

1. šach. Martin Čechál, 6,5 bodu, perfo Elo 2072,

2. šach. František Štec, 2 body, perfo Elo 1531,

3. šach. Vladislav Šlapák, 4,5 bodu, perfo Elo 1674,

4. šach. Jiří Filouš, 5 bodů, perfo Elo 1552.

V prvním kole jsme se utkali s ŠK Luká, vyhráli
jsme 4:0. Můj soupeř Jan Opravil (1633) brzy pozbyl figuru, pak ji po mé chybě
získal zpět, ale stále jsem měl drobnou materiální převahu, kterou jsem jako
černý uplatnil v koncovce.

Ve druhém kole jsme chytli nakonec 2. tým celkového pořadí
Sebranka. Bílými jsem se utkal  s FM
Ferou Vránou (2229).Ve střední hře jsem získal převahu a jejím přičiněním pěšce
navíc. Soupeř šikovně vyměnil materiál a hra přešla do věžovky, kde jsem
v omezeném čase pěšce navíc nedokázal uplatnit. Bohužel; v jednu
chvíli soupeř udělal prohrávající chybu, ale jak jsem to už nečekal, odpověděl
jsem příliš rychle a nezískal obětí věže proměnu pika v dámu. Další šance
už nepřišla. Bohužel má remis byla nakonec jediným úspěchem týmu, prohráli jsme
0,5:3,5.

3. kolo bylo soubojem s EMKaD Holešov, rozešli jsme se
smírně 2:2.  Černými jsem porazil Petra
Plocha (1876), kterému se partie nepovedla, od zahájení průběžně ztrácel
materiál a brzy musel kapitulovat.

4. kolo nás svedlo s ambiciózními Los Kalibos. Bílými
jsem bojoval s Kulišťákem (2136), s kterým jsem se utkal na podzim
2001 v zápase Rožnov - SK Přerov a po velkém boji těsně prohrál. Tehdy
jsme měli ela kolem 1900, dnes kolem 2100. Byla to asi nejkrásnější z mých
partií v turnaji. Soupeř se dostal do tlaku, ale já ho vehnal do vidličky pěšcem
na dva jezdce. Soupeř tak trochu ze zoufalství zahrál útok na mého krále, který
mu vyšel - po oboustranně kvalitní hře vynutil remízu opakováním tahů. Bohužel
opět přišla drtivá prohra týmu 0,5:3,5.

5. kolo a těsná prohra se Zašovou 1,5:2,5. Černými proti
Michalčákovi (2038) jsem dlouho neměl nic navíc, mírnou převahu jsem získal až
v závěru, ale dámská koncovka skončila remízou, nedalo se to vyhrát.

6. kolo a úděsný výkon, podlehli jsme Zábřehu D 1:3. Bílými
jsem Marku Blahovi (1693) nastavil figuru, po drobné kombinaci mi ji odebral a
do konce partie mi nedal čuchnout, profesorský výkon mladého kluka.

7. kolo a trochu spravená chuť, porazili jsme Skaličku D
3,5:1,5. Černými jsem šmiknul Luboše Vozáka (1637), který mi pak gratuloval, že
jsem dnes jeho první přemožitel. Celou partii vzdychal a potil se, nakonec
s pěšcem míň vzdal, ještě to mohl zkoušet.

8. kolo a těsné vítězství s 2,5:1,5 s Bílovcem A.
Popáté černými porážím Vágnera (1948). Ostrá střední hra a oboustranný tlak na
krále, viděl jsem víc. Po ztrátě materiálu a se špatným časem soupeř vzdává.

9. kolo je vždy kolem pravdy, v olympijském systému lze
skočit nahoru i dolů. Nakonec jsme udolali Rošádu Prostějov A 2,5:1,5. Ostatní
partie skončily remízou, rozhodovala 1. deska, kde jsem bílými zdolal Dvořáka
(1901). Vzpomínám na minulé líté boje, např. když jsem v Bočkarevově
memoriálu udržel remis s králem a há pěšcem proti jeho králi, jezdci a
třem pikům á, bé, cé. Tentokrát jsem byl lepší ve střední hře, získal pika,
kterou jsem v koncovce nestejných střelců (soupeři stáli špatně pěšci)
spolehlivě uplatnil.

Co se týče mého výkonu: 5 výher v utkáních, kde jsem
vyhrát měl, tři remízy s vesměs silnějšími soupeři se počítají. Slabou
chvilku jsem si vybral s nadějným Markem Blahou.

S perfo elem 2072 jsem vcelku spokojen.

Nakonec jsme se Spartakem obsadili čestné 24. místo (19.
nasazení) ze 44 zúčastněných.